Může mně mít rád, i když je ke mně lhostejný?

5. prosince 2017 v 22:49 | Jane
Na toto téma narážíme skoro na každém kroku a dokážeme nad tímto problémem myslet někdy více než půl dne. Bohužel, já ti nebudu mazat med kolem úst a ani nijak nalhávat. Vztahy jsou komplikované a jedna z nejrozebíranějších témat vůbec. Láska má sice mnoho podob, ale říká se, že pokud tě má doopravdy rád, dokazuje to hlavně svými činy, a to je to důležité.
Pokud se potvrdí nebo si uvědomíš, že je to tvá situace, nepříjde na schůzku, pokud jí máte dohodnutou a místo toho se vymluví, že musel něco řešit a dá to vědět s klidem až druhý den. Můžeš být jistá, že tě nemá tak úplně rád, jak ti tenkrát řekl přímo do očí. A to bolí!

Většina otázek se vzneslo do vzduchu, co dělat, aby si tě vážit začal. Ono to není ani tak jednoduché, musíte bojovat i proti své vlastní touze a dělat úplný opak toho, co chcete udělat. To chce vůli a trpělivost. Snadno se to říká, než udělá, že ano?!. Protože máš chuť mu napsat každý den a každou chvilku a jakmile ti neodpoví jeden nebo dva dny, moc tě to trápí, až máš pocit, že vybuchneš, někdy ale vybuchneš a to můžeš napsat i něco, čeho bys potom mohla litovat.


Zažíváme to a budeme i nadále zažívat, dokud se ze svých chyb nepoučíme. Jak ale udělat, aby tě zas obdivoval?. Musím říct, že těžko, když ho budeš bombardovat zprávami, spíše rychle uteče. Zkus odolat a měsíc se mu třeba neozvat, napsat mu, že nemáš čas, když ti napíše, že je ve tvém městě a chce se sejít. Proč bys měla skákat podle toho jak on píská! Než začneš získávat zpět jeho obdiv, získej nejdřív zpět svou hrdost!!!. A to tím, že přestaneš ho pronásledovat na každém kroku, budeš šílet, pokud mu olajkuje srdíčkem fotku na sociálních stránkách jiná holka nebo mu dělat jiné scény a problémy. Není to řešení a nemá to ani význam.
Zastav se a stáhni se!, přesně jak to dělá on.. jakmile napíše, nemusíte ihned odpovídat, přece máte něco na práci.

Buď trochu sobec
Pečuj o sebe, nech si udělat nový účes
Choď mezi lidi a mezi své přátelé
Zkus se odprostit od sociální sítě
Skoč si k holiči
Buď sebevědomá
Věnuj se svým koníčkům
Nauč se pravidelně cvičit
Randi s ostatními muži, možná začne malinko žárlit a objeví se u něho opět zájem

NEMŮŽEŠ ale čekat příliš dlouho. Mládí máme jednou a pokud se ve vztahu snažíš jen ty a trápíš se, nemá to smysl dál pokračovat a opravdu je čas na kompletní změnu. Jsi úžasná a potřebuješ někoho, kdo tě také tak uvidí a bude s tebou jako s úžasnou ženou také zacházet.


Přeji Vám krásné vánoční svátky


přeje tvá Jana Líbající
 

O zkutečném životě

28. října 2017 v 14:10 | Jane
Hned při prvním seznámení si řekl, jak mně miluješ,
avšak po mé chybě alespoň vidím, jak moc toho lituješ.
A proč né, máš hodně holek, každý je nahraditelný,
možná to tak mělo skončit, láska tohle prostě není.

Ano, dal jsi mi šanci na vyjádření,
já to chtěla napravit, tvůj záměr to však není.
Alespoň jsem poznala, že láska tohle nebyla,
na otázku lásky jsem v životě chybyla.

Jsem jen člověk, žádný robot,
co jsem v životě zažila,
To tobě by už teklo do bot.
Démon zamykal mne a chtěl to 3x denně
a já byla zlomená, připadala jsem si tak levně.

Když jsem démonovi nedala, bylo hned zle,
bolestí jsem sténala, zhroutil se mi svět.
Ty nevíš jaký to je, ty nikdy tímhle neprošel,
neříkej "nevíš o čem mluvíš", tys přes to nemusel.

Naštěstí jsem utekla, když vstala jsem časně z rána,
smůla lepí se na mně, přišla ta druhá rána.


Ve stínu své minulosti

30. září 2017 v 0:15 | Jane
Opravdu, pamatuji si to jako včera
Je zvláštní, že lidé si zapamatují jen to špatné, co zažili.
Ale ono to je úplně běžná věc.
Zapamatujeme si jen to zlé, abychom poznali, že se to tak dělat nemá. Abychom se mohli takovéhle zkušenosti příště vyhnout, zapne se autonomní program uvnitř naší hlavy, program učení, které nám řekne "Toto jsem již někdy zažil a zrovna dobře to nedopadlo". Chráníme se tím, ale i když přijímáme takové signály, můžeme je přehlížet, jelikož si myslíme, že když se rozhodneme pro stejné řešení jako minule, může to tentokrát dopadnout jinak. Ale nedopadne.

Málokdy se dá vytěsnit "Temné dny minulosti" z naší paměti, vlastně to vůbec nejde. Naše minulost nás dělá tím, čím jsme a naše minulost již se nedá změnit, i kdybychom se stavěly na hlavu a doufaly, že nám odněkud vypadnou, jako když vysypáváme nákup z nákupní tašky.

Nechci ale tady psát o něčem o čem už vyšlo tolik článků, a které vyzařují plno negativních signálů. Avšak co bychom byly bez těch těžkých časů, kterých je v naší minulosti spoustu. Nikdy není nic tak temné, jak to vypadá. Já sice díky svým temným časů postrádám přátelé, zažívám úzkostlivé momenty, ale raději se vykašlu na takový přátelé, kteří se ozvou jen v případě, že něco potřebují a v momentě když potřebuješ ty, mávnou pouze rukou. Temné časy jsou sice silně nepříjemné, jsou ale poučné a někdy i potřebné. Za dob neandrtálců matka přišla o své mládě, které zakousla hladová šavlozubá bestie (tedy tygr), jen proto, že se mládě od ní vzdálilo příliš daleko. Chyba, která sice je smutná, ale potřebná pro to, aby matka už takovou chybu příště neudělala.Drastické, že ano. Nutné zlo je potřebné.
Bohužel, je i zlo zcela nepotřebné... chamtivost, zášť, žárlivost, mstivost, je jich mraky. Tohle se nevymítí nikdy.
Minulost nás naučila mnohé.
 


Osamělost: kdyby nebyly

23. července 2017 v 22:08 | Jane
Zjistila jsem, že už nemohu utíkat před svými city a sama před sebou. Ztratila jsem všechno na čem mi záleželo a ta tíha mé viny, jako by se mi zařezávala více a více do mé kůže. A ještě aby to nestačilo, v mém okolí je málo těch, komu bych se mohla svěřit. Cítím se jak trosečník Robinson Crusoe a ať hledám jak hledám, jako bych byla v tomhle velkém světě úplně sama a jak malá holčička se bojím. Hledám jakoukoliv skulinku a díru, kam se ukrýt před svým démonem. Schoulím se do klubíčka, vzlykám a doufám, že mně nenajde. Byla jsem zahnaná do slepé uličky a nedokážu najít cestu, kterou bych mohla použít k útěku.

Všichni máme uvnitř vlastního démona. Jak vlastně takový démon vypadá?. Máme svou vlastní představivost a tedy každý démon vypadá jinak. Ale všichni démoni mají jedno společné, chtějí, abychom trpěly a cítily se špatně. Většinou mají tmavou barvu s ohnivýma očima, někteří jsou okřídleni, nebo drží jakýsi trojzubec. Někteří mají lidskou podobu, dračí, kombinaci obojího, nebo dokonce i osob, které dobře známe nebo které jsme znali.

Související obrázekVýsledek obrázku pro démon
Obr.: Démoni jsou stvoření, které vyzobrazují všechny naše strachy a obavy.

Všichni se chceme cítit krásně, milovaně a obdivovaně a bojíme se osamnělosti. Je to nejčastější strašák každého. Osamělost je ten nejhorší osud a scénář, který nás může potkat a někdy nás tato skutečnost dokáže dost ovlivnit nejen v chování, ale i psychicky. Lidé s takovým osudem nemusejí být nutně zlý a zatrpklí, mohou mít dobrý charakter, ale jsou třeba jiní, nebo v minulosti zažili trauma, proto jim dělá značný problém začlenit se do společnosti, nebo opět někomu důvěřovat.
Mnozí radí, běžte mezi lidi, usmívejte se. Jsou to rady od lidí, kteří si nedokáží představit, jak se cítíš a co přesně potřebuješ. Mohu jen říct, nejsi sám a sám to nevyřešíš. Člověk potřebuje socializaci, jinak se může stát, že se bude potýkat s mnoha problémy, samomluva, deprese a dotyčný se doslova stáhne do sebe a uzavře se.

Možná, že "kdybych" se tehdá rozhodla jinak, vše by bylo jiné, ale řídit se podle "Kdyby", člověk se nikam nepohne. Důležité je se z chyby poučit a svému démonovi se postavit přímo, čelem. Neřeš své problémy sám, vždy existuje někdo, kdo si tě vyslechne, a když né, jsou tu pak ti, kteří se na tyto problémy přímo specializují. Svou zkušenost bys měl využít ke svému dobru, i když je špatná.

Proč si vedu blog

12. června 2017 v 17:38 | Jane |  Profil - Něco o autorovi
Ahoj všichni,

mnoho mých přátel, které vědí, že jsem si vedla blog už nějakou dobu se mne neostýchaly zeptat, proč jsem si udělala nový blog, když jsem si tak nějak pořád stěžovala, že mi na něj nikdo nechodí. :) Taky jsem si tuhle otázku dost kladla, ale vedla jsem ho dál a později, když jsem se rozhodla, že podle komentářů nikdo nesdílí mé pocity a ani tady jsem nenašla pochopení, rozhodla jsem se to jednoduše utnout. Ale dlouho jsem se neohřála a musela jsem si vytvořit nový.

Proč se tak lehce vzdáváme svých snů

12. června 2017 v 14:03 | Jane |  Psychologie: Motivace
Všechny vás zdravím a vítám,

přes všechny ty potíže, co nás postihly v těchto posledních dní jsem moc ráda, že se mohu opět k vám připojit a pracovat na tom, co mně baví. No, ono se říká pracovat, když za tuto odvedenou práci vlastně nedostanu žádnou odměnu. Mně bohatě postačí, když tou odměnou bude pochopení a porozumění lidiček se stejným názorem a cítění, jak to cítím já. Odměna může mít více podob než ve formě peněz, i když musím jistě souhlasit, že by peníze navíc ke škodě rozhodně nebyly, a to jsem si jistá, že se shodnem úplně všichni.

The first post

4. června 2017 v 2:15 | Jane |  Profil - Něco o autorovi
Ahoj všici, vítám tě,
jelikož toto je můj první příspěvek na novém blogu, asi bych měla začít tak nějak optimisticky. Myslím ale, že mnoho blogerů mně možná už znají. Zde na blogu jsou stálý uživatelé, tak možná, že někteří z Vás mne prostě poznají. Měla jsem mnoho důvodů, proč jsem si vytvořila nový. Možná z důvodu osobního, možná z jiného.


Kam dál